Koťata k adopci

THEO
Začali mně říkat Theo. Jsem nádherný pětiměsíční kocourek, kterého odchytili jako bezprizorní poloplaché dvouměsíční kotě, které bylo podvyživené, začervené a nemocné stejně jako jeho sourozenci. Narodil jsem se v zarostlé zahradě v obci Žireč u Dvora Králové nad Labem. Nyní jsem si na své dvojnožce zvykám, začínám se s nimi mazlit a je to se mnou čím dál tím lepší. Mazel ze mě bude jedině, když se najde někdo, kdo na mě bude mít čas a zkousne mou zpočátku nedůvěřivou povahu. Ale i já si domov zasloužím a pokud do něj se mnou půjde i můj sourozenec nebo jiný kočičí kamarád z depozita, budu šťastný, věřte mi.

MINIE
Začali mně říkat Minie, pravděpodobně proto, že jsem drobná roztomilá kočička. Odchytili mě jako bezprizorní poloplaché dvouměsíční kotě, které bylo podvyživené, začervené a nemocné stejně jako jeho sourozenci. I já jsem se narodila v zarostlé zahradě v obci Žireč u Dvora Králové nad Labem. Zpočátku jsem se velmi bála, že si u lidí nezvyknu, ale čas mně dává jistotu a u dvojnožců se mně líbí čím dál tím víc. Mazel ze mě bude jedině, když se najde někdo, kdo na mě bude mít čas a zkousne mou zpočátku nedůvěřivou povahu. Domov si zasloužím i já a pokud do něj se mnou půjde i kamarád z depozita, budu ráda za každý den po boku láskyplného člověka. 

PONGO
Jmenuji se Pongo. Jsem asi pěti měsíční kocourek veselé povahy. Jsem přítulný, hravý a rád dělám společnost člověku. Nejraději mu "pomáhám". U toho mně asistuje moje sestřička Lota, se kterou jsem velcí kamarádi. V útulku se sice máme oba dobře, ale nový domov bychom oba moc chtěli. Děláme pro to vše, co je v našich silách. Jsme čistotní, přátelští a zdraví. Tak co vám brání v tom, abyste nám někdo dal nový domov? Snad je to, že jsme černí? My černí nebo mourovatí to máme mnohem těžší se někomu zalíbit, ale věříme, že se najde i nějaký milovník černých kožíšků, kterému budeme připadat jako vznešení černí panteři. 

DRÁČEK
Dráček je asi 2.5 měsíční kocourek, kterého trápily dýchací potíže velmi dlouho. Po naočkování se jeho stav krátkodobě zhoršil, ale díky imunitním preparátům na podporu imunity se brzy vzchopil. Zase je z něj mazlivý a hravý kocourek, který ke hře provokuje a vybízí ostatní koťata včetně své sestry Ditušky. 

DITUŠKA
Dituška je malá velmi obezřetná kočičí holčička stará asi 2.5 měsíce. K lidem si cestu hledá velmi těžce. Doufáme ale , že si zvykne stejně jako její bráška Dráček a již umístění Daneček. Určitě by jí prospělo umístění do klidné rodiny , kde by našli dostatek času pro její adaptaci a mohli se jí věnovat, hrát si s ní přesvědčit ji o tom, že mazlení je příjemné nejen pro člověka, ale i pro ni. 

MILUŠKA
Také já Miluška jsem byla dochycena mě jako bezprizorní poloplaché dvouměsíční kotě, které bylo podvyživené, začervené a nemocné stejně jako jeho sourozenci. Narodila jsem se v zarostlé zahradě v obci Žireč u Dvora Králové nad Labem. Zpočátku jsem se velmi bála, že si u lidí nezvyknu, ale čas mně dává jistotu a u dvojnožců se mně líbí čím dál tím víc. Jsem milá, důvěřivá a ráda si užívám lidskou náruč. Asistuji při úklidu a vždy "přiložím ruku k dílu". Jsem sice obyčejná mourovatá číča, ale dělám svou povahou radost lidským dvojnožcům a čekám trpělivě na příležitost, že u nich najdu nový láskyplný domov. 

ŤAPÍK
Jsem pětiměsíční kocourek Ťapík. Můj start do života nebyl jednoduchý. Byl jsem odchycen jako maličké nemocné kotě, které málem přišlo díky virové infekci o jedno oko. Když jsem se začal uzdravovat, skočil jsem tak divoce, že jsem si zlomil přední nožku. Takže mě čekala operace. I tu jsem zvládl a běhal jsem s drátem uvnitř nožky, jakoby se mně nic nestalo. Po dvou měsících mě čekalo vyjmutí toho nepříjemného drátu, to proto že rostu, a se mnou roste i moje nožka. Dnes už nikdo nepozná, že mně něco bylo. Jsem živý, skotačivý a přítulný kocourek, který čeká na nový domov. 

BROUČEK
Jsem Brouček, kocourek vyhozený u původního psího útulku na tenisových kurtech. Jsem stále trochu bázlivý, k lidem si držím odstup, ale je to každým dnem lepší a lepší. Také ze mě vyrostl úžasný půlroční kocourek, který bych chtěl nový domov. V něm bych si určitě dobře zvykl s některým ze svých kamarádů z útulku.

MERLIN
V útulku mně začali mně říkat Merlin. Jsem pětiměsíční kocourek, kterého odchytili jako bezprizorní poloplaché dvouměsíční kotě, které bylo podvyživené, začervené a nemocné stejně jako jeho sourozenci. Narodil jsem se v zarostlé zahradě v obci Žireč u Dvora Králové nad Labem. V zajetí se mně ze začátku moc nelíbilo, byl jsem zvyklý běhat si ,kde se mně zachtělo. Postupně si zvykám. Zatím se nechodím sám od sebe mazlit, ale je to se mnou čím dál tím lepší. Mazel ze mě bude jedině, když se najde někdo, kdo na mě bude mít čas a zkousne mou zpočátku nedůvěřivou povahu. Ale i já si domov zasloužím a pokud do něj se mnou půjde i můj sourozenec nebo jiný kočičí kamarád z depozita, budu za to velice rád.

PEDRO
Začali mně říkat Pedro. Jsem pětiměsíční kocourek, kterého odchytili jako bezprizorní poloplaché dvouměsíční kotě, které bylo podvyživené, začervené a nemocné stejně jako jeho sourozenci. Narodil jsem se v zarostlé zahradě v obci Žireč u Dvora Kráklové nad Labem. V zajetí se mně ze začátku moc nelíbilo, byl jsem zvyklý běhat si, kde se mně zachtělo. Plná miska a bezpečí byla nakonec ta lepší volba. Nyní jsem si na své dvojnožce zvykl, nechodím se s nimi zatím sám od sebe mazlit, ale je to se mnou čím dál tím lepší. Mazel ze mě bude jedině, když se najde někdo, kdo na mě bude mít čas a zkousne mou zpočátku nedůvěřivou povahu. Ale i já si domov zasloužím a pokud do něj se mnou půjde i můj sourozenec nebo jiný kočičí kamarád z depozita, budu šťastný, věřte mi. 

MIŠULKA
Také já Mišulka jsem byla dochycena mě jako bezprizorní poloplaché dvouměsíční kotě, které bylo podvyživené, začervené a nemocné stejně jako jeho sourozenci. Narodila jsem se v zarostlé zahradě v obci Žireč u Dvora Králové nad Labem. Zpočátku jsem se velmi bála, že si u lidí nezvyknu, ale čas mně dává jistotu a u dvojnožců se mně líbí čím dál tím víc. Jsem milá, důvěřivá a ráda si užívám lidskou náruč. Asistuji při úklidu a vždy "přiložím ruku k dílu". Jsem sice obyčejná mourovatá číča, ale dělám svou povahou radost lidským dvojnožcům a čekám trpělivě na příležitost, že u nich najdu nový láskyplný domov. 

CIPÍSEK
Dostal jsme jméno Cipísek, našli nás totiž v lese, kam nás někdo jako úplně malá koťata odložil. Zalezl jsem se svou sestrou Maruškou pod klády, kde nás zcela náhodou objevili houbaři. Strašně jsem se báli. Někdo nám vzal mámu a zavezl nás kdo ví kam. Zkoušeli nás vylákat z úkrytu, odchytit a zavézt do bezpečí. To se nakonec podařilo a jsme za to rádi. Určitě bychom se jinak stali oba potravou pro lesní zvěř. Stala se z nás vděčná, hravá koťata, která brzy zapomněla na to, co prožila v noci opuštěná v lese. Teď tu čekáme oba na nový domov, já jsem černý a sestřička je mourovatá. To není zrovna výhra. Ale povahu máme oba úžasnou, stačí nás vzít do náruče a těšit se z našeho předení. 

POPELKA
Začali mně říkat Popelka, možná kvůli mé submisivní povaze. Jsem pětiměsíční kočička, kterou odchytili jako bezprizorní poloplaché, tříměsíční, podvyživené kotě. Narodila jsem ani sama nevím kde. Nalezli mě v krabici poblíž silnice společně s mým již umístěným bráškou. Ten byl asi hezčí něž já a hlavně odvážnější, takže se dnes už válí někde na gauči a užívá si pohodlí nového domova. Já takové štěstí nemám. Po odchodu svého brášky jsem stále smutná a cítím se opuštěně. Asi jediné, co by mně pomohlo, je získání bezpečí nového domova. Pokud se mně bude někdo věnovat, ztratím snad ten utrápený výraz a budu stejně jako můj sourozenec konečně šťastná. 

MÁŇA
Také já Máňa jsem byla odchycena mě jako bezprizorní poloplaché dvouměsíční kotě, které bylo podvyživené, začervené a nemocné stejně jako jeho sourozenci. Narodila jsem se v zarostlé zahradě v obci Žireč u Dvora Králové nad Labem. Jsem milá, ale k cizím trochu nedůvěřivá. Ráda si hraju a skotačím s kamarády. Také já jsem obyčejná, mourovatá, pětiměsíční číča, ale dělám svou povahou radost lidským dvojnožcům a čekám trpělivě na příležitost, že u nich najdu nový láskyplný domov. 

MABEL
Jsem pětiměsíční kocourek Mabel, kterého odchytili jako bezprizorní poloplaché dvouměsíční kotě, které bylo podvyživené , začervené a nemocné stejně jako jeho sourozenci. Narodil jsem se v zarostlé zahradě v obci Žireč u Dvora Králové nad Labem. Plná miska a bezpečí u mých ošetřovatelů mě přivedla na myšlenku být lidem na blízku. Rychle jsem si zvykl a je ze mě mazel, který všem rád a neustále asistuje. Čekám na nový domov, kde budu šťastný.

LOTA
Jmenuji se Lota. Jsem asi pěti měsíční kočička veselé povahy. Jsem přítulná, hravá a ráda dělám společnost člověku. Nejraději mu "pomáhám". U toho mně asistuje můj bráška Pongo, se kterým jsme velcí kamarádi. V útulku se sice máme oba dobře, ale nový domov bychom oba moc chtěli. Děláme pro to vše, co je v našich silách. Jsme čistotní, přátelští a zdraví. Tak co vám brání v tom, abyste nám někdo dal nový domov? Snad je to, že jsme černí? My černí nebo mourovatí to máme mnohem těžší se někomu zalíbit, ale věříme, že se najde i nějaký milovník černých kožíšků, kterému budeme připadat jako vznešení černí panteři. 

PEPINA
Začali mně říkat Pepina. Jsem pětiměsíční kočička, kterou odchytili jako bezprizorní poloplaché dvouměsíční kotě, které bylo podvyživené, začervené a nemocné stejně jako jeho sourozenci. Narodila jsem se v zarostlé zahradě v obci Žireč u Dvora Králové nad Labem. V zajetí se mně ze začátku moc nelíbilo, byla jsem zvyklá běhat si ,kde se mně zachtělo. Plná miska a bezpečí byla nakonec ta lepší volba. Nyní jsem si na své dvojnožce zvykám, nechodím se zatím mazlit, ale dělám pokroky. Mazel ze mě bude jedině, když se najde někdo, kdo na mě bude mít čas a zkousne mou zpočátku nedůvěřivou povahu. Ke své smůle jsem ještě černá, kdybych mohla, nechala bych si narůst dlouhé chlupy a udělat nějaký barevný melír. To by se šance na mé umístění určitě výrazně zvýšily. 

MARUŠKA
Dostala jsem jméno Maruška. Našli nás v lese, kam nás někdo jako úplně malá koťata odložil. Zalezla jsem společně s bráškou pod klády, kde nás zcela náhodou objevili houbaři. Strašně jsem se báli. Někdo nám vzal mámu a zavezl nás kdo ví kam. Zkoušeli nás vylákat z úkrytu, odchytit a zavézt do bezpečí. To se nakonec podařilo a jsme za to rádi. Určitě bychom se jinak stali oba potravou pro lesní zvěř. Stala se z nás vděčná, hravá koťata, která brzy zapomněla na to, co prožila v noci opuštěná v lese. Teď tu čekáme oba na nový domov, já jsem mourinka a bráška je černý. To není zrovna výhra. Ale povahu máme oba úžasnou, stačí nás vzít do náruče a těšit se z našeho předení. 

TASCHA
Jsem nyní asi pětiměsíční kočička, kterou stále doprovází nedůvěra k lidem. Nevím sama proč se jich bojím, když můj bráška Ťapík je odvážný a přítulný. Snad je to dáno tím, že o něj bylo pečováno víc než o mě, když si zlomil nožku a byl středem pozornosti. Nedá se nic dělat, snad se to změní, až i mě si někdo vezme. Jsem hezká, zdravá a tak už mně chybí jen trpělivá klidná rodina, která mně dá dostatek času si tu cestičku k lidské náruči přece jen najít. 

BEDŘÍŠEK
Jsem Bedříšek, kocourek vyhozený ve DK poblíž původního psího útulku. Do útulku mě přivezla MP, byl jsem moc hladový, toulal jsem se tehdy po okolí sháněl si společně s kamarádem Broučkem potravu. Brouček je možná můj bráška, protože se našel o kousek dál, ale na rozdíl ode mě je bázlivý. To já ne, jsem kamarád a přítel člověka, mazlení je pro mě krom plné mističky jídla velká radost. Vyrostl ze mě pětiměsíční odvážný kocourek, který si rád hraje a pozoruje okolí. Moc rád bych co nejdříve našel nový domov, a pokud bych mohl občas vyrazit i na zahrádku, byl bych maximálně spokojený.