Poděkování záchranné stanici pro handicapovaná zvířata v Jaroměři

Ráda bych tímto chtěla poděkovat pracovníkům  ZÁCHRANNÉ STANICE PRO HANDICAPOVANÁ ZVÍŘATA V JAROMĚŘI, kteří velmi ochotně a rychle reagují na veškerá oznámení a prosby o jejich odbornou pomoc. 

Ráda bych se s Vámi podělila o svou osobní zkušenost. Projížděla jsem již celkem pozdě večer po komunikaci v celkem hodně zalesněné oblasti, když mi najednou před vozidlo přistálo "cosi velkého" a odmitalo se "to" hnout (až později jsem zjistila, že ani nemohlo). Něco takového se samozřejmě nestává každý den, tak jsem vystoupila a šla se podívat z blízka na toho nečekaného stopaře.  K mému úžasu jsem zjistila, že se jedná o sovu (dle mého prvního laického usudku), která měla zcela zjevně pochroumanou nožičku a tudíž nebyla schopná se ztv. "odlepit od země".  Zavolala jsem tedy na linku Záchranné stanice v Jaroměři a požádala je o radu a popřípadě o pomoc. Pracovník stanice mě nejprve po telefonu instruoval o nejlepším způsobu odchycení tohoto "chromého stopaře" a následně mi dle mého popisu této "sovy" osvětlil, že se nejedná o sovu, ale že je to Výr. Zabalila jsem tedy mnou odchyceného Výra do deky, kterou jsem našla v autě a vyčkala na místě příjezdu pracovníka této záchranné stanice, který si Výra převzal do své péče. Jak jsem se měla možnost informovat, tak "můj malý noční stopař" bude s největší pravděpodobností zase brzo v pořádku a to mi udělalo obrovskou radost, protože právě pro tenhle pocit to všichni děláme a je naprosto jedno jestli se jedná o kočičku, psa, Výra nebo třeba ježečka. Zkrátka jde o ten pocit takového "zadostiučinění", kdy si člověk uvědomí, že se nějak podílel na záchraně života toho zvířátka a vlastně mu poskytl další šanci vést plnohodnotný život.  Samozřejmě, že vždycky se to nepodaří, ale o to víc je krásnější pocit, právě když se to podaří.

Beatriz Motalová

OS Další šance